Není pravda, že Dějiny skončily.
I přesto, že nemilosrdně stárneme, že nás sužují nemoce,
že sex zabíjí a láska mučí, i přesto, že toto není nejlepší
ze všech možných světů, dokonce i když je to nejhorší
ze všech možných světů.
Není pravda, že jedině smrt je jistá.
I přesto, že život je zkouška, přesto, že ostatní
představují hrozbu, že my představujeme hrozbu, že nás
naši rodiče zapudí, že nás naši sourozenci nenávidí a
naši přátelé nás zradí, přesto, že jsou bezcitní odměněni
a zbraně jsou výmluvnější než slova a slova bodají víc než
nože, zatímco darebáci vyhrávají a injekce se zapichují.
Není pravda, že musíme pít olej, dýchat jed, vylučovat
krev, lízat boty, oblékat si uniformy, žít abychom mohli
pracovat, souložit, abychom se rozmnožovali, naplňovali
továrny a krmili armády.
Není pravda, že vybrané způsoby odbourávají zlo,
proměňují obludy v anděly, gangstery v ochránce,
zkorumpované zloděje v nezkorumpované vůdce,
zbabělce v hrdiny, pokrytce ve svaté.
Není pravda, že Dějiny mají majitele, že pamatovat si je
zločin, že všechny zločiny jsou stejné, že porážka je
rovna omylu, že všechna vítězství si zasluhují úsměv,
stovky tun mramoru, tisíce kilometrů ostnatého drátu.
Není pravda, že existují spásonosní vůdci, anonymní
životy, zavržení následovníci, první, druhé, třetí světy
generující utrpení prvního, druhého či třetího lidstva,
vlhké slzy, suchá statistika.
Není to pravda? Není to pravda? Není to pravda?
Stále na nohou navzdory tomu všemu, stojíce na
viskózní želatině dvojsmyslných přesvědčení, prchavých
objevů a hmatatelných přízraků, vystavěli jsme katedrály,
zničili jsme říše, vášnivě jsme milovali, dokud nás
cokoliv nerozdělilo, plodili jsme potomky, zabíjeli jsme
potomky jiných bytostí, kteří byli naším biologickým
zrcadlovým obrazem Boha, který však nebyl dost strašný, aby
celé lidstvo přinutil v něj věřit navzdory palčivé
virtuálnosti příkazů obsažených v mozku proroka týdne
i sexuální tělesnosti trestů uvalených za totální
nestoudnost pochybování.
Protože od doby, kdy jsme přestali být čistě přírodou,
neexistují žádní andělé bez ďáblů, láska bez klamu,
rozkoš bez bolesti, boj bez porážky ani život bez smrti.
Není východiska kromě plavení se po hřebenech našich
dendritických elektrických bouří v tekutém oceánu
touhy s nepravděpodobnou nadějí, že nakonec možná
přistaneme u nádherného ostrova.
Touha je touha touhy.
