ANTONIONI MICHELANGELO /I/ Nar. 29. 9. 1912, Ferrara. Vyrůstal v měšťanském rodinném prostředí a film byl od mládí vedle divadla, kde aktivně spolupracoval na různých studentských scénách, jeho velkou láskou. Vysokou školu, obor techniky, vystudoval v Bologni. S filmem se dostal do bližšího styku v Římě jako spolupracovník nezávislého čtrnáctideníku Centra sperimentale "Cinema", kde se seskupili mladí filmaři opozičního smýšlení. První aktivní spolupráce s filmem se projevila na scénáři k Rosseliniho "Pilot se vrací", realizovanému 1942. V témže roce měl možnost asistovat u režiséra Marcela Carného na filmu "Návštěva z temnot", natáčeném v jižní, ještě neobsazené části Francie. 1943-50 natočil sedm krátkých dokumentárních filmů Gente del Po (Lidé od Pádu) o plavbě šalupy po spodním toku řeky, N. U. - Netezza Urbana (Čištění města) o práci římských metařů na úsvitu dne, L'Amorosa menzogna (Milostná lež) z prostředí autorů tzv. fotorománů, Supersticione (Pověrčivost) o vesnických pověrách, La Funivia del Faloria (Lanovka na Faloriu) natáčeném v okolí Cortiny d'Ampezzo, Sette Canne, un vestito (Sedm prutů, jedny šaty) o výrobě látek z umělé hmoty, a La Villa dei mostri (Vila výstav) o sbírce antropomorfických skulptur. 1950 režíroval svůj první dlouhý hraný film, psychologické drama o citových vztazích zámožné ženy k chudému milenci Cronaca di un amore (Kronika jedné lásky) s Lucií Boséovou a Massimem Girottim. 1952 spolupracoval na scénáři Felliniho "Bílého šejka" a sám natočil film I vinti (Poražení), kde se ve třech epizodách podle skutečných případů z policejní kroniky zabýval zločinností mládeže v Anglii, Francii a ltálii, 1953 se pokusil ve filmu La signora senza camelie (Dáma bez kamelií) dramaticky ztvárnit osud krásné mladé ženy, z niž chce manžel udělat filmovou hvězdu, s Lucií Boséovou, a skeč "Pokus o sebevraždu" (Tentato suicidio) z povídkového filmu Láska ve městě (L'amore in citta), koncipovaného Zavattinim jako sled všedních událostí ze života a hraného neherci. 1955 vytvořil film o krásných ženách z prostředí římských římských módních salónů Le amiche (Přítelkyně) podle románu Cesara Paveseho s Eleanorou Rossi Dragovou, Valentinou Cortesovou a dalšími, 1957 psychologické drama osamělého muže hledajícího cestu do nového života Výkřik (Il grido) s Američanem Stevem Cochranem, Alidou Valliovou a Betsy Blairovou, 1959 sugestivní obraz citové prázdnoty společnosti římských boháčů Dobrodružství (L'avventura) s Gabrielem Ferzettim, Monicou Vittiovou a Leou Massariovou, 1960 film příbuzného charakteru situovaný do prostředí milánské společnosti Noc (La notte) s Marcellem Mastroiannim, Jeanne Moreauovou a Vittiovou, 1961 další film o ochablosti citových vztahů lidí přesycených životem Zatmění (L'eclisse) s funkčně do děje zapojenou scénou zběsilého ruchu na peněžní burze, s Alainem Delonem a Vittiovou. 1964 vytvořil v okolí rozrůstajícího se průmyslového města Ravenny, uprostřed odumírajicí přírody ničené továrními stavbami a výpary, svůj první barevný film Červená pustina (ll deserto rosso), další dílo o bezkontaktnosti lidí moderní průmyslové společnosti, opět s Vittiovou a Angličanem Richardem Harrisem, 1965 natočil uvodní část povídkového filmu I tre volti (Tři tváře), napsaného pro herecký debut bývalé íránské císařovny Soraji, podobně jako u předchozího filmu s vynikající barevnou fotografií Caria di Palma. 1966 natáčí poprvé mimo ltálii, v anglických exteriérech film z prostředí módních fotografů a modelek Zvětšenina (Blow-Up) s Davidem Hemmingsem a Vanessou Redgravovou, 1969 v USA film o pocitu odcizení mladých lidí v dnešní společnosti Zabriskie Point s dějem zasazeným do kalifornského Údolí smrti. 1971 po přerušené práci na filmu z brazilského prostředí "Technicamente dolce" (Technicky sladké) s Dominique Sandaovou, jehož realizace byla pro vysoké náklady odložena na neurčito, odejel 1972 do Číny, kde natočil v produkci italské televize RAI dlouhometrážní dokumentární film o čínské lidové republice Čung-kuo, později ostře kritizovaný čínskými vládními kruhy, 1974 v koprodukci s Anglií film o televizním reportérovi, který po zklamání v manželství přijme totožnost zemřelého muže Profession: Reporter (Povolání: reportér) s Ajckem Nicholsonem a Marií Schneiderovou. 1965 vyšla ve slovenském překladu monografie o Antonionim, napsaná francouzským historikem Pierrem Leprohonem.

in: Jaroslav Brož, Myrtil Frída: 666 profilů zahraničních režisérů (A-Z), Československý filmový ústav, Praha 1977