CHAPLIN CHARLES SPENCER /USA/ Nar. 16. 4. 1889, Londýn: Syn dvojice anglických herců z předměstských londýnských scén. Od pěti let vystupoval ve vaudevillech. 1908-1913 byl členem divadelní společnosti Freda Karna, kde vystupoval v pantomimách. 1910 byl poprvé s tímto souborem na zájezdu ve Spojených státech, 1912 tam odejel znovu, tentokráte již jako hvězda tohoto souboru. 1913 přijal angažmá u filmové společnosti Keystone, pro niž natočil 1914 34 krátkých veseloher, první v lednu Chaplin si vydělává na živobytí (Making a Living), a jeden dlouhý hraný film Chaplin honí dolary (Tillie's Punetured Romance), jehož hvězdou byla populární americká herečka Marie Dresslerová. 1915 přešel ke společnosti Essanay, pro niž natočil 13 krátkých veseloher a středometrážní parafrázi na Carmen (A Burlesque on Carmen). 1916 u společnosti Mutual, kde vytvořil dalších 12 dvoudílných filmů, které byly vyvrcholením jeho krátkometrážní tvorby: Chaplin obchodním příručím (The Floorwalker), Ch. hasičem (The Fireman), Ch. šumařem (The Vagabond), Ch. se vrací z flámu (One A. M.), Ch. falešným hrabětem (The Count), Ch. odhadcem v zastavárně (The Pawnshop), Ch. ve filmovém ateliéru (Behind the Screen), Ch. na kolečkových bruslích (The Rink), Ch. strážcem veřejného pořádku (Easy Street), Ch. v lázních (The Cure), Ch. vystěhovalcem (The Immigrant) a Ch. uprchlým trestancem (The Adventurer), v nichž ve všech měl dobře sehraný neměnný soubor herců v čele s Ednou Purvianceovou, Ericem Campbellem, Henrym Bergmanem, Albertem Austinem, Johnem Randem a Frankem J. Colemanem. 1918 zahájil práci ve vlastním studiu na Avenue La Brea pro společnost First National Pictures: 1918 Psí život (A Dog's Life) a Dobrý voják Chaplin (Shoulder Arms), 1919 Ch. vesnickým hrdinou (Sunnyside), všechny třídílné, a dvoudílný V neděli odpoledne (A Day's Pleasure). 1920 nejznámější film z této série Kid s malým Jackiem Cooganem, 1921 Zahaleči (The Idle Class) a 1922 Vejplata (Pay Day), oba dvoudílné, a středometrážní Poutník (The Pilgrim). 1919 založil společně s Douglasem Fairbanksem, jeho tehdejší ženou Mary Pickfordovou a režisérem Davidem W. Griffithcm vlastní společnost United Artists, pro kterou mohl začít pracovat až v r. 1923. po splnění svých předchozích smluvních závazků. V tomto roce natočil drama Pařížská maitresa (A Woman of Paris) s Purvianceovou, v němž sám nehrál. 1925 vytvořil dlouhometrážní film Zlaté opojení (The Gold Rush), tragikomický příběh tuláka na Aljašce v době zlaté horečky z konce století. 1926 Financoval film Josefa von Sternberga "The Sea Gull" (Mořský racek) s Purvianceovou, který však po dokončení neuvolnil pro veřejné promítání. 1927 Cirkus (The Circus) a 1930 první zvukový film, ale bez dialogů, Světla velkoměsta (City Lights). Po delší pracovní přestávce, vyplněné jednoročním pobytem v Evropě a v Asii, vytvořil 1934-35 mistrnou sociální satiru Moderní doba (Modern Times), v níž kromě písně zpívané v "hatlapatině" jeho "věčný tulák" stále ještě nepromluvil Teprve 1940 natočil svůj první mluvený film, útočnou satiru na Hitlera a Mussoliniho Diktátor (The Great Dictator). Za války se silně angažoval v hnutí za aktivní pomoc v boji proti fašistickým agresorům a za urychlené utvoření druhé bojové fronty v Evropě. 1947 natočil "černou" komedii Monsieur Verdoux parafrázi na pověstného vraha bohatých vdov Landruho z počátku dvacátých let, myšlenou jako obžalobu společnosti, která individuální vraždy soudí a trestá, ale hromadné vraždění za války vynáší jako akt vlastenectví. V témže roce byl předvolán před Výbor pro vyšetřování "neamerické činnosti" a stal se terčem útoků tisku. Počátkem 1952 natočil svůj poslední hollywoodský film Světla ramp (Limelight), nostalgickou vzpomínku na londýnské music-hally a kabarety z let svého mládí. Premiéra tohoto filmu byla až na podzim v Londýně. Chaplin se rozhodl usadit se i s rodinou ve Švýcarsku. 1954 získal ke svým pětašedesátinám od Světové rady míru Mezinárodní cenu míru za "celoživotní úsilí o posílení věci míru a přátelství mezi národy". 1957 natočil v Londýně film Král v New Yorku (A King in New York), v němž se satirickou formou vypořádal se svými odpůrci v Americe. 1962 mu byl udělen čestný doktorát na univerzitě v Oxfordu. Na podzim 1964 vydal své knižní paměti, nazvané "Můj životopis" (My Autobiography), vyšlé i u nás. 1966 natočil v londýnských ateliérech další dlouhý film, komedii Hraběnka z Hongkongu (The Countess from Hong Kong) se Sophií Lorenovou a Marlonem Brandem, v níž sehrál jen epizodku lodního stewarda. 1974 vydal v Londýně svůj životopis ve fotografiích, nazvaný "My Life in Pictures", k 1. lednu 1975 mu udělila britská královna čestný titul "Sir". - Z bohaté chaplinovské literatury tu uveďme jen české vydání knihy francouzského kritika a historika Georgese Sadouia "Charles Chaplin" (česky 1954), knihu Jaroslava Brože "Věčný tulák Charlie" (1961), studii Michaela Hanische "Uber ihn lachten Millionen" (Smály se mu milióny), vyšlou v NDR v r. 1974, a práci francouzského historika Jeana Mitryho "Tout Chaplin" (Vše o Chaplinovi), kritické záznamy o Chaplinových filmech, vydanou v Paříži 1974.

in: Jaroslav Brož, Myrtil Frída: 666 profilů zahraničních režisérů (A-Z), Československý filmový ústav, Praha 1977