CLAIR RENÉ /F/ (Vl. jménem René Chomette) Nar. 11. 11. 1898, Paříž. Již v osmnácti letech projevuje literární ambice, stýká se se spisovateli a novináři a píše krátké povídky. 1917 odchází na frontu a po demobilizaci v příštím roce přijímá místo reportéra a filmového novináře v pařížském večerníku "L'Intransigeant". Dík hereckým známostem získává přístup do filmových ateliérů, kde jako herec nalézá zdroj vedlejších příjmů. 1920-21 hraje milovnickou roli ve filmu Loie Fullerové "Le Lys de la vie" (Květ žití), dále ve dvou Protazanovových filmech "Smysl smrti" a "Pro jednu noc lásky" a konečně ve Feuilladových filmech "Parisetta" a "Sirotek Ginettá" po boku Sandry Milovanovny. 1922 se stává filmovým redaktorem a kritikem časopisu "Théatre et Comoedia Illustré". Téhož roku první pokusy o filmové scénáře, 1923 režíruje svůj první film, fantastickou grotesku Paříž spí (Paris qui dort) s Albertem Préjeanem, 1924 avantgardní baletní hříčku Mezihra (Entr'acte), natočenou pro představení "švédského baletu", s původní hudbou Erika Satieho a za účasti svých přátel z uměleckých kruhů, pak komedii Fantóm z Moulin Rouge (Le Fantóme du Moulin Rouge), 1925 další výlet do světa fantazie Cesta neskutečná (Le Voyage imaginaire), 1926 konvenční film Tajemství zámku Voronooa (La Proie du vent), 1927 mistrný přepis Labichovy frašky Slaměný klobouk (Le Chapeau de paille d'Italie) s Préjeanem a Olgou Čechovou, film, který ho objevil světu a v němž Clair objevil světu groteskní idyličnost přelomu století. 1928 režíroval další Labichovu komedii Dva bázliví (Les Deux timides), 1930 natočil první zvukový film Pod krovy Paříže (Sous les toits de Paris), obraz života pařížské periférie, s písněmi Raoula Morettiho, s Préjeanem a Rumunkou Polou Illeryovou, 1931 příkladná honičková komedie Milión (Le Million) s Annabellou a René Lefébvrem, zasazená do lidového prostředí Paříže a překypující pro něj tak charakteristickou jemnou ironií (parodie na operu aj.). Z téhož roku je další komedie Ať žije svoboda! (A nous la liberté) s Raymondem Cordym a Henrim Marchandem, satira na zmechanizování lidské práce, se sklony k intelektuálnímu anarchismu, 1932 úsměvný příběh z lidového prostředí Paříž miluje a jásá (Le Quatorze juillet) s Annabellou, Illeryovou a Cordym, 1934 satira na diktátorský režim Poslední diktátor (Le Dernier milliardaire) a Maxem Dearlym a René Saint-Cyrovou,1935 v Londýně pro Alexandra Kordu satira na zbohatlické chování Američanů v Evropě Strašidlo na prodej (The Ghost Goes West) s Robertem Donatem, 1937 druhý anglický film Break the News (Senzační zpráva) s Mauricem Chevalierem a Jackem Buchananem. 1939 se v kritické pomnichovské době vrací do Paříže, kde začíná natáčet, avšak již nedokončuje film z prostředí zimní rekreace mládeže L'Air pur (Čistý vzduch). Na jaře 1940, těsně před pádem Francie, odjíždí se souhlasem ministra informací, dramatika Jeana Giraudouxe, do Spojených států. V dobrovolné emigraci vytvořil v Hollywoodu 1941 anekdotický příběh The Flame of New Orleans (Kráska z Nového Orleansu) s Marlene Dietrichovou, 1942 ironickou fantastickou komedii Krásná čarodějka (I Married a Witch) s Veronikou Lakeovou a Fredricem Marchem, pak epizodu "1897" pro film Forever and a Day {Na věčné časy) o historii anglické rodiny, 1944 Stalo se zítra (It Happened Tomorrow), satiru na novinářské lovce senzací, 1945 komedii podle detektivního románu Agathy Christieové "Deset malých černoušků" pod názvem And Then There Were Nore (Až tam nezbyl žádný). 1947 se vrací do Francie a natáčí mistrovskou komedii z dob začátků filmového podnikání Mlčeti zlato (Le Silence est d'or) s Chevalierem, 1949 duchaplnou parafrázi na faustovský motiv podle námětu Armanda Salacroua Ďáblova krása (La Beauté du diable) s Gérardem Philipem jako omládlým doktorem Faustem a Michelem Simonem jako škodolibým Mefistem. 1953 film spojující lásku k prostým lidem s fantazií a ironií ve snových dobrodružstvích chudého učitele hudby Krásky noci (Les Belles de nuit) s Philipem, Ginou Lollobrigidovou a Martine Carolovou, 1955 ironický obrázek maloměstské idyly ze "starých dobrých časů" Velké manévry (Les Grandes manoeuvres) opět s Philipem a Michele Morganovou, 1958 obraz pařížské periférie Šeříková brána (Porte der Lilas) s Pierrem Brasseurem. 1959 píše francouzský komentář k americkému střihovému filmu "Zlatý věk grotesky", jehož překlad byl užit i k verzi u nás uváděné, 1960 natočil epizodu "Manželství" z filmu Francouzka a láska (La Francaise et l'amour), 1961 satirickou komedii o spekulaci s lidskou důvěřivostí Všechno zlato světa (Tout l'or du monde) s Bourvilem, 1962 režíroval čtvrtou epizodu filmu Čtyři pravdy (Les quatre vérités) podle Lafontainovy bajky "Dva holoubci", 1965 v koprodukci s Rumunskem kostýmní satirickou veselohru o nesmyslnosti válek Galantní slavnosti (Les Fetes galantes - Serbarile galante) s ]ean-Pierrem Casselem. - 1964 vyšly v českém překladu Clairovy eseje "Po zralé úvaze" (Réflexion faite), 1967 český překlad studie Barthélemyho Amenguala "René Clair".

in: Jaroslav Brož, Myrtil Frída: 666 profilů zahraničních režisérů (A-Z), Československý filmový ústav, Praha 1977