DOS SANTOS NELSON PEREIRA /BR/ Nar. 26.10.1928, Sao Paolo. Studoval práva, působil krátký čas jako advokát, pak se stal asistentem režie u různých režisérů. 1950 natočil několik dokumentárních filmů o politickém životě v Sao Paolu, 1955 vytvořil svůj první dlouhý hraný film Rio 40 stupňů (Rio quarenta graus) s kritickým pohledem na čtvri městské chudiny. Po finančním neúspěchu tohoto filmu působil jako novinář, avšak 1957 se mu podařilo získat prostředky k realizaci dalšího kritického filmu Severního předměstí Ria (Rio zona norte). 1958-60 natočil několik krátkých dokumentárních snímků o severovýchodní Brazílii, mj. Imagens de Sao Francisco (Obrazy ze Sao Francisca). 1960 vytvořil další dlouhý hraný film O boca de ouro (Zlatá ústa), 1961 Mandacaru vermelho (Červený kaktus), v němž zachytil se sociálně kritickým podtextem život obyvatelů nejsevernější části země, 1963 zfilmoval román Graciliana Ramose Vidas secas (Vyprahlé životy), líčící osudy zchudlé zemědělské rodiny, která je nucena odejít před suchem d ojižnějších krajů, kde je pak vystavena otrokářským metodám velkostatkářů. 1964-65 natočil několik dokumentárních filmů jako Un moco de 74 anos (74letý mladík), O Rio de Machados de Assis a Fala Brasília o novém městě země, 1967 pokračoval v natáčení dlouhých hraných filmů El Justicero (Soudce) a O Alienista (Psychiatr) a 1968 Fome de amor (Hlad po lásce), 1970 kritický pohled na brazilskou vládnoucí třídu Un asyllo muito louco (Klinika pro nervově choré), 1971 v koprodukci s Francií dramatický obraz z historie kolonizace země Come era gostoso meu Frances (Jak chutnal můj Francouzek), 1973 další koprodukční film s Francií Quem e Beta? (Kde je Beta?), fantastická vize o naší zemi po nukleární válce.

in: Jaroslav Brož, Myrtil Frída: 666 profilů zahraničních režisérů (A-Z), Československý filmový ústav, Praha 1977