DUVIVIER JULIEN /F/ Nar. 8. 10. 1896, Lille, zemřel 29. 10. 1967, Paříž. Začínal jako představitel menších rolí. Krátce po první světové válce se seznámil s Marcelem L'Herbierem a Louisem Feuilladem a začal psát pro ně scénáře, 1919 natočil svůj prvnÍ film Haceldama. Ve druhé polovině dvacátých let až do příchodu zvuku natočil 20 filmů, z nichž připomenme alespoň ty, které byly uvedeny u nás: střihový dokument o začátcích filmu Stroj, který probouzi život (La Machine a refaire la vie - 1924), natočený společně s Henrim Lapagem, mystický příběh Lurdská tragédie (La Tragédie de Lourdes - 1924), první filmová verze životního dramatu matkou odstrkovaného chlapce Zmučené mládí, natočená 1925 podle románu "Poil de carotte" (Zrzek), 1926 příběh operní zpěvačky Ve víru Paříže (Le Tourbillon de Paris) s Lil Dagoverovou, pak Tajemství Eifelovky (Les Mysteres de a Tour Eiffel) a román nevěrné ženy Rozvod lady Oswillové (L'Homme a l'Hispano) s Huguette Duflosovou. 1927 drama člověka na scestí, proložené biblickými dějovými paralelami Světlo světa (L'Agonie de Jérusalem), pak romantické drama Ostrov nezvěstných (La Divine croisere) a přepis románu Emila Zoly U štěstí dam (Au Bonheur des Dames - 1929). 1930 natočil svůj první zvukový film David Golder, psychologické drama o tragickém osudu bezohledného finančního magnáta, podle románu Ireny Nemirovské s Harrym Baurem v titulní roli, 1931 dobrodružné drama ze severní Afriky Pět prokletých gentlemanů (Les Cinq gentlemen maudits) a koncem téhož roku pokus o hudební veselohru v německo-francouzské koprodukci Haló Paříž, zde Berlín (Allo Berlin... ici Paris) s dvojjazyčnými dialogy. 1932 nové zfilmování románu Julese Renarda o osudech chlapce Zrzek (Poil de carotte) s Robertem Lynenem a Baurem, a kriminální drama Dravec (La Tete d'un homme), u nás cenzurou první republiky zakázané. 1933 zfilmoval s představitelem "Zrzka" Lynenem Malého krále (Le Petit roi), podle divadelní hry Charlese Vildraca "Koráb Tenacity" film Paquebot Tenacity a podle románu Louise Hémona příběh ze života kanadských Francouzů Marie Chapdelaine. (Oba tyto významné filmy nebyly u nás nikdy uvedeny.) 1935 vytvořil nejprve biblické drama Golgotha, pak dobrodružný příběh z cizinecké legie v severní Africe Pevnost zatracených (La Bandéra) a koncem roku odejel do Prahy, kde režíroval počátkem 1936 v barrandovských ateliérech pouze ve francouzsky mluvené verzi film Golem s Harrym Baurem v roli císaře Rudolfa II. a Ferdinandem Hartem v titulní úloze oživeného hliněného monstra. V témže roce následovaly ještě filmy o solidaritě nezaměstnaných La Belle équipe (Dobrá parta), a o pařížském dobrodruhu Pépé le Moko, skrývajícím se před policií, s mistrně vykresleným prostředím domorodé čtvrti města Alžíru, oba s Jeanem Gabinem. 1937 ve světě jeho tehdy nejznámější povídkový film Její první ples (Un carnet de bal), líčící setkání zralé ženy s jejími někdejšími milenci a ctiteli. Na základě úspěchu tohoto filmu získal angažmá do Hollywoodu, kde natočil 1938 románek o životě vídeňského skladatele Johanna Strausse Velký valčík (The Great Waltz). 1939 se vrátil do Francie, kde vytvořil pozoruhodný film o osudech obyvatelů útulku pro přestárlé herce Konec dne (La Fin du jour) a novou verzi slavného Sjostromova díla z počátků dvacátých let "Vozka smrti" pod názvem La Charette fantome. Začátkem 1940, v měsících dočasně zamrzlé války na Maginotově linii, vytvořil generační drama o neustále se opakujících konfliktech Francouzů s Němci Věčný nepřítel (Un tel pere et fils), dokončené těsně před příchodem Němců do Paříže a zachráněné v jediné kopii, kterou vzal s sebou do emigrace; film byl pak uveden v Londýně pod názvem Heart of a Nation (Srdce národa). 1940 odejel znovu do Spojených států, kde po sentimentálním dramatu Lydia (1941) s Merle Oberonovou natočil ještě vtipnou povídkovou komedii o osudech majitelů jednoho fraku Historky z metropole (Tales of Manhattan), pak málo věrohodný příběh francouzského vojáka s Gabinem The Impostor (Podvodník - 1942), a další povídkový film Srdce pod maskou (Flesh and Fantasy - 1943). Hned po osvobození Francie se vrátil do Paříže, kde natočil 1946 drama člověka nevinně nařčeného z vraždy a uštvaného k smrti senzacechtivým davem Panika (Panique) s Michelem Simonem, 1947 odejel na pozvání AIexandra Kordy do Anglie, kde vytvořil novou filmovou verzi Tolstého románu Anna Karenina s Vivien Leighovou, pak 1949 opět ve Francii drama z dívčí polepšovny Au royaume des cieux (V království nebeském) a ve španělsko-francouzské koprodukci film o pašerácích Black Jack, 1950 skicu ze života velkoměsta Sous le ciel de Paris (Pod pařížským nebem), 1951-52 v Itálii dva filmy o drobných půtkách a sporech komunistického starosty malého italského městečka a místního faráře podle Guareschiho románů Le Petit monde de Don Camillo (Malý svět Dona Camilla) a Le Retour de Don Camillo (Návrat dona Camilla), oba s Gino Cervim a Fernandelem. 1953 zfilmoval ironickou komedii ze života drobných Pařížanů La Fete a Henriette (Svátek pro Jindřišku) a slavný román německého spisovatele z předhitlerovské éry Jacoba Wassermanna Případ Maurizius (L'Affaire Maurizius), 1954 v koprodukci se západním Německem lyrický příběh o probouzejících se citech dospívajícího chlapce Marianne de ma jeunesse (Marianna mého mládí), 1955 opět v německo-francouzské koprodukci kriminální komedii Muž v nepromokavém plášti (L'Homme a l'imperméable) s Fernandelem, 1957 podle Zolova románu "U rodinného krbu" Pod pokličkou (Pot-bouille) s Gérardem Philipem, 1958 film Marie - Octobre o dramatickém setkání bývalých členů skupiny odboje, kteří po deseti letech hledají mezi sebou toho, kdo je kdysi zradil; tento filmový námět byl později zdramatizován a hrán také na našich divadlech. 1959 zfilmoval v originálním španělském koloritu bez očekávaného zdaru román Pierra Louyse La Femme et le pantin (Žena a tatrman) s Brigittou Bardotovou v roli, kterou v třicátých letech sehrála ve Sternbergově režii Marlene Dietrichová. Koncem téhož roku natočil v západním Berlíně populární román Irmgard Keunové z předhitlerovských let Das kunstseidene Madchen (Dívka v umělém hedvábí) s Giuliettou Masinovou, 1960 příběh dospívajícího chlapce z pařížského předměstí Boulevard, 1961 kriminální drama La Chambre ardente (Soud ohně), 1962 další z povídkových filmů Ďábel a desatero (Le Diable et les dix commandements), 1963 psychologické drama gangstera, jehož žena se chce zmocnit výtěžku loupeže Chair de poule (Husí kůže) s Robertem Hosseinem. 1967, krátce před svou smrtí, dokončil kriminální komedii Diaboliquement votre (Ďábelsky váš) s Alainem Delonem.

in: Jaroslav Brož, Myrtil Frída: 666 profilů zahraničních režisérů (A-Z), Československý filmový ústav, Praha 1977