ENRICO ROBERT V 70. a v 80. letech zůstávala hlavní jména francouzského filmu od Bressona přes Rivetta až ke Godardovi českému divákovi zapovězená. Státní distribuce dávala přednost snímkům méně filosoficky a intelektuálně podezřelým nebo čistě únikovým, jež by pomohly vynahradit ztrátovost povinných nákupů ze zemí východního bloku. Vedle francouzských kriminálních filmů a komedií se mohl český divák v té době setkat i s filmy několika režisérů, u nichž se divácká úspěšnost nijak nevylučovala s tvůrčí poctivostí a originálním stylem. K těm bezesporu patřil ROBERT ENRICO. S přesvědčením že mnohé z jeho filmů obstojí i dnes, mu věnovala Cinemateque francaise letos na jaře retrospektivu. Doprostřed příprav přišla 23.února zpráva, že Robert Enrico zemřel ve věku 69 let na rakovinu.

paměti zůstane především díky okupačnímu dramatu Stará puška odměněnému Césarem za nejlepší film roku, tehdy udělovaném vůbec poprvé (1975). Do encyklopedií filmové formy se zapsal půlhodinovou Soví řekou, v níž dokázal emotivně silným způsobem maximálně "roztáhnout" reálný čas děje do psychologického času filmu. Mezi těmito dvěma mezníky najdeme střízlivý realistický popis nálady ve Francii v době alžírského konfliktu Krásný život a samozřejmě velmi úspěšné a dnes nostalgii vyvolávající tituly filmů s Venturou, Delonem, Belmondem nebo Brigitte Bardotovou.

Enrico natáčel zpravidla s více kamerami "v jednom zátahu" velké celky, polodetaily i protizáběry, které pak velmi zručně sestříhal. Pokud používal jízdy kamery, pak spíše na klasickém než na širokoúhlém formátu, pomalé jízdy do půlkruhu. Schopnost budovat atmosféru na malé ploše prozrazuje pečlivé zkoušení. Točil filmy "jako kdyby je modeloval z balzového dřeva", jeho výtvarné vidění by se dobře obešlo bez mluveného slova.

Enricův otec byl známý motocyklový závodník, není tedy asi náhodou, že se tolik Enricových filmů točí kolem nutnosti čelit náhlému ohrožení, že v nich jde o probuzení z pasivity, zaskočení čímsi závažným, čemu je třeba se postavit. (V pozadí inspirace stojí jistě i válka v Alžírsku.) Hrdinové bojují se strachem ze smrti nebo jsou poznamenáni konfrontací s ní. S nostalgií nebo zármutkem tráví ve vzpomínkách na minulost své paralelní životy. Tehdy obrazy současnosti na chvíli ustrnou.