GODARD JEAN-LUC /F/ Nar. 3. 12. 1930, Paříž. Mládí strávil ve Švýcarech. Studoval etnologii na Sorbonně. Od r. 1950 byl jedním z hlavních spolupracovníků pařížské kritické filmově revue "Cahiers du Cinéma", kde psal mj. pod pseudonymem Hans Lucas. Po sérii krátkých filmů Opération beton (Akce beton - 1954), Unne famme coquette (Koketní žena - 1955), Tous les garcons s'appellent Patrick (Všichni hoši se jmenují Patrick - 1957), Charlotte el son Jules (Charlotta a její Julek - 1958) a dokumentárním snímku, natočeném společně s Truffautem Une histoire d'eau (Příběh vody - 1958) - debutoval 1959 jako režisér dlouhého hraného filmu U konce s dechem (A bout de souffle), natočeného podle Truffautova námětu s Jean-Paulem Belmondem a Jean Sebergovou. U tohoto a u všech dalších filmů s ním spolupracoval kameraman Raoul Coutard. 1960 natočil v Ženevě film Vojáček (Le Petit soldat), zabývající se na okraji děje problémem války v Alžírsku; z tohoto důvodu nebyl film připuštěn k veřejnému promítání a byl uveden po menších úpravách až po čtyřech letech. 1961 natočil komedii Žena je žena (Une femme est une femme) se svou tehdejší manželkou Annou Karinovou, Belmondem a Jean-Claudem Brialym. V témže roce režíroval skeč "Lenost" z druhé verze povídkového filmu Les Sept péchés capitaux (Sedm smrtelných hříchů). 1962 pokračoval ve své plodné činnosti a natočil postupně komedii Žít svůj život (Vivre sa vie), příběh prostitutky, známý též pod názvem L'Histoire de Nana S., opět s Karinovou, poté epizodu "Nový svět" z filmu Rogopag, a protiválečnou satiru Les Carabiniers (Karabiniéři) ve scenáristické úpravě Roberta Rosselliniho. 1963 první barevný film Pohrdání (Le Mépris) podle románu Alberta Moravii, natočený v Římě a na Capri s Brigittou Bardotovou a Fritzem Langem, který tu představuje sám sebe v roli filmového režiséra, a Bande a part (Parta sama pro sebe) duchaplně improvizovanou gangsterskou komedii, opět s Karinovou, 1964 ironický pohled na manželské a mimomanželské citově vztahy Vdaná žena (La Femme mariée), přezvaný ve Francii na zásah cenzury na neurčitější Une femme mariée, s Machou Mérilovou, a epizodu z filmu mladých režisérů Paris vu par ... (Paříž očima ...) nazvanou "Montparnasse - Levallois". jediný případ spolupráce Godarda s jiným kameramanem, Američanem Albertem Mayslesem. 1965 natočil vědeckofantastickou komedii Alphaville čili Une aventure extraordinaire de Lemmy Caution (Podivné dobrodružství Lemmyho Cautiona) s Karinovou a Eddiem Constantinem v roli pověstného špióna, a barevný film Bláznivý Petříček (Pierrot le fou) podle románu "Posedlost" Lionella Whita s Belmondem a Karinovou. 1966 ve francouzsko-švédské koprodukci anketový film o dnešní mládeži Masculin-feminin (Mužský rod, ženský rod) a improvizaci na motiv uměle zatemňované vraždy Made in USA, 1967 anketový film o životě mladých dvojic na nových sídlištích Deux ou trois a choses que je sais d'elle (Dvě či tři věci, které o ní vím) s Marinou Vladyovou, dále skeč "Anticipation" (Předvídání) z povídkového filmu o historii prostituce Le plus vieux métier du monde (Nejstarší povolání světa). V témže roce film z prostředí vysokoškoláků, s konfrontací idejí komunismu a maoismu La Chinoise (Číňanka) s vnučkou spisovatele Andrého Mauriaca Annou Wiazemskou (s níž se oženil). 1968 účast na kolektivně natáčeném protestním filmu proti válce na Dalekém východě Daleko od Vietnamu (Loin de Vietnam), a film o hysterii motorizovaných obyvatelů velkoměsta Weekend, 1969 v Londýně One plus one (Jedna a jedna) s beatovou skupinou The Rolling Stones, dále skeč "Láska" z povídkového filmu Amore e rabbia (Láska a zuřivost), pak provokativní ilustrovaný dialog o výhledech mladých lidí v dnešní společnosti Le Gai savoir (Veselé poznávání), a jako protějšek k tomuto snímku pro anglickou televizi British Sounds (Britské hlasy). V témže roce kromě polemického maoistického dokumentu o Československu s českým názvem Pravda natočil ještě v Itálii film Il vento dell 'Est (Vítr z Východu) podle námětu revoltujícího francouzského studentského vůdce Cohn-Bendita, který zde také hraje. 1970 středometrážní film o kontestující římské studentce Lotte in Italia (Boje v Itálii). Pak montáž politicky motivovaných amerických aktualit o chicagských procesech s kontestujícími studenty a o černošském militantním hnutí Black Power Vladimir and Rosa (míněni jsou V. I. Lenin a Rosa Luxemburgová), 1972 protestní hraný film o stávkovém hnutí ve Francii a obsazování továren dělníky Tout va bien (Všechno je v pořádku) s Yvesem Montandem a Jane Fondovou, 1973 film o vztahu jednotlivce ke společnosti Moi je (Já sám), v němž sám hrál s Annou Wiazemskou. Po těžkém automobilovém úrazu byl na delší čas vyřazen z aktivní práce ve filmu. 1975 s neprofesionálními herci Numéro 2 - A bout de souffle (Číslo 2 - U konce s dechem), pak Comment ca va (Jak se vede?).

in: Jaroslav Brož, Myrtil Frída: 666 profilů zahraničních režisérů (A-Z), Československý filmový ústav, Praha 1977