GRIFFTTH DAVID WARK /USA/ Nar. 22.1.1875, La Grande, Kentucky, zemřel 23.7.1948, Los Angeles. Pocházel z jižní farmářské rodiny, finančně zruinované za americké občanské války. Začínal jako novinář v provinčních časopisech. Přešel ke kočovné divadelní společnosti jako herec a pokoušel se o psaní divadelních her. 1907-08 působil jako herec a scenárista nejprve u Edisonovy výrobny filmů, pak u společnosti Biograph, kde se stal v letech 1908-13 jedním z hlavních režisérů a kde měl umělecký dohled nad celou produkcí. V té době natočil přes 300 krátkých filmů, v nichž debutovaly mj. Mary Pickfordová, sestry Lillian a Dorothy Gishové, Mae Marshová, Bessie Loveová. V těchto filmech většinou adaptoval známá díla Londona, Tennysona, Tolstého, Maupassanta aj. Pod vlivem italských monumentálnich historických filmů vytvořil 1913 svůj první dlouhý film Princezna z Betulie (Judith of Bethulia), 1914 expresionisticky laděné drama Svědomí zločinu (Avenging Conscience) podle dvou povídek E. A. Poea, a Boj pohlaví (Battle of the Sexes). Po úspěchu velkého historického obrazu z let občanské války Zrození národa (The Birth of a Nation, 1914-15), v němž nezakrytě projevil sympatie k Jihu, založil spolu s Thomasem Incem a Mackem Sennettem společnost Triangle, na níž byl přímo zúčastněn produkcí 39 filmů (mj. i některých filmů Fairbanksových). 1916 režíroval ve vlastní produkci gigantickou fresku Intolerance, kde v historických paralelách o lidské nesnášenlivosti rozvíjel souběžně děj ve čtyřech časově oddělených epizodách (ve starém Babylónu, v Kristově době, ve dnech perzekuce hugenotů ve Francii a v době modernÍ). Tento nákladný film pohltil celé Griffithovo jmění a dostal ho do dluhů, z nichž se již nikdy plně nevymanil. Filmu obchodně neprospělo ani jeho dodatečné uvedení v oddělených epizodách, samostatně sestřižených, jako byl např. příběh odsouzence z moderní doby. 1917-18 režíroval protiněmecký film The Heart of the World (Srdce světa), pak romantické drama Věrné srdce (True Heart Susie) a Venkov proti městu (Romance of Happy Valley), 1919 Pomsta svědomí (The Girl Who Stayed at Home), Hlas ze záhrobí (The Greatest Question), Z ponurých dnů (Scarlet Days), a další významné dilo, dickensovsky laděný Zlomený květ (Broken Blossoms) s Lillian Gishovou a Richardem Barthelmessem. 1920 drama Mrtev před zákonem (Love Flower), pak mistrovské dílo Když bouře burácí (Way Down East) s klasickou závěrečnou scénou záchrany hrdinky filmu v poslední minutě z ledových ker na rozvodněné řece. 1921 Ulice snů (Dream Street), a obraz Paříže z revolučních dnů Děti velké revoluce (Orphans of the Storm) se sestrami Gishovými. V celé své další tvorbě již nedosáhl uměleckých úspěchů z dřívějších let. To platí jak o Hrůzyplné noci (One Exciting Night) a Románu číšnice (The White Rose), tak i o Dětech svobody (America), filmech, natočených ve vlastních ateliérech v Mamaronecku a New Yorku v r. 1924. V témže roce vznikl jediný nadprůměrný Griffithův film Isn't Life Wonderful? (Není život krásný?), dramatický příběh z Berlína z let po I. světové válce. 1925 natočil film Dcera kejklířova (Sally of the Sawdust), pak Muž, kterého zbožnovala (That Royle Girl) a Satanovy strasti (The Sorrows of Satan) s Adolphem Menjouem a Lyou de Putti. Neúspěchy těchto filmů ho roztrpčily a teprve po dvouleté přestávce natočil další film Fanfáry lásky (The Drums of Love) se snahou o sociální kritiku. 1928 Nebezpečné stáří (Battle of the Sexes), nová verze filmu z r. 1914, a částečně zvukový film Dáma z dlažby (Lady of the Pavements) s Lupe Velezovou. V době příchodu zvuku stál již stranou. Na počátku třicátých však vytvořil jestě životopisný film Abraham Lincoln s Walterem Hustonem, který v jeho tvorbě znamenal čestný, nikoli však hmotný úspěch. 1931 vytvořil svůj poslední film The Struggle (Zápas), příběh notorického alkoholika; film u diváků propadl. Griffith zanechal na dobro filmové práce a zemřel po bezmála dvacetileté nucené nečinnosti v losangeleské nemocnici. - O Griffithovi existuje rozsáhlá literatura, doplněná zejména k stému výročí jeho narozenÍ dalšími historicky fundovanými pracemi. Připomeňme několik základních publikací v chronologickém seřazení: 1925 vyšla vzpomínková kniha Griffithovy první ženy Lindy Arvidsonové o jeho filmových začátcích "When the Movies Were Young" (Když byl film mladý), 1940 vydalo filmové oddělení newyorského Muzea moderních umění studii historičky Iris Barryové "D. W. Griffith", doplněnou 1965 podrobnými anotacemi k jednotlivým filmům od historičky této instituce Eileen Bowserové, 1944 vyšel v Moskvě sborník studií S. M. Ejzenštejna a S. Jutkeviče v redakci Pery Ataševy "Griffith", 1969 vzpomínky známé americké Filmové herečky Lillian Gishové "The Movies, Mr. Griffith and Me" (Film, pan Griffith a já), 1972 kritický životopis Roberta M. Hendersona "D. W. Griffith, His Life and Work" (D. W. Griffith. jeho život a dílo), a torzo Griffithovy autobiografie, komentované americkým filmovým archivářem Jamesem Hartem "The Man Who Invented Hollywood" (Muž, který vynalezl Hollywood), 1973 vzpomínky kameramana Karl Browna na několikaletou spolupráci s Griffithem, zaznamenané historikem Kevinem Brownlowem "Adventures with Griffith" (Dobrodružství s Griffithem).

in: Jaroslav Brož, Myrtil Frída: 666 profilů zahraničních režisérů (A-Z), Československý filmový ústav, Praha 1977