KUROSAWA AKIRA /J/ Nar. 23. 3. 1910, Tokio. Vystudoval malířskou akademii a brzy poté nastoupil u jedné z hlavních pěti japonských filmových společností Toho, kde získal dobrou školu jako asistent režiséra Kadžira Jamamoty, za něhož 1941 dokončil tři roky připravovaný a další rok v horských exteriérech natáčený film Uma (Kůň). 1942 měl možnost natočit samostatně film Sugata Sanširo podle hry z období vlády "Meidži", kde historie zrodu zápasů judo byla zasazena do milostného příběhu. 1943 film o pracovním nasazení děvčat v továrně na výzbroj Ičiban utsukušiku (Nejkrásnější), jehož negativ i kopie byly na podzim 1945 z nařízení americké vojenské okupační správy zničeny. Úspěch filmu o legendárním vzniku juda ho přiměl, aby napsal podobný námět o vzniku zápasu "sumo", zfilmovaný Santarem Marunem pod názvem "Dohyosai" (Kritický okamžik). Teprve 1953 byl uvolněn pro širší distribuci jeho film natočený v posledním roce války Tora no o fumu otokotači (Lidé, kteří šlapou tygru na ocas), parodie na repertoární hru tradičních scén divadla kabuki (název je vzat z japonské obdoby přísloví "Tak dlouho se chodí se džbánem ..."), zakázaná po dokončení filmu japonskými militaristy jako nežádoucí, ale po porážce Japonska znovu zakázaná okupačními úřady jako "feudalistická". 1946 natočil společně s Kadžiro Jamamotou a Hideo Sekigawou hraný film o demokratické výstavbé země Asu o tsukuru hitobito (Ti, kteří budují zítřek), a samostatně hraný film Waga seišun ni kuinaši (Netitujeme svého mládÍ), 1947 poeticky laděný příběh chudých milenců, kteří sní v troskách vybombardovaného města o lepším zítřku Subarašiki ničijobi (Krásná neděle). 1948 příběh předměstského lékaře v poválečném Japonsku Joidore tenši (Opilý anděl), poprvé s Toširo Mifunem v druhé hlavní roli; Mifune hrál nadále téměř ve všech Kurosawových filmech. 1949 Sizukanaru keittó (Mlčenlivý souboj) o tragickém osudu lékaře, pak kriminální příběh zasazený do realistické kresby poválečného života japonského města Nora-inu (Toulavý pes), 1950 kritický pohled na senzacechtivý tisk Subun (Skandál), pak samurajské drama lásky a Žárlivosti Rašomon (Rašo-mon) podle dvou povídek Rjúnosuke Akutagawy, kde zabití manžela je sledováno postupně v pěti variacích podle vyprávění přímých i nepřímých svědků; film, který získal na festivalu v Benátkách Velkou cenu, otevřel japonské kinematografii cestu do evropských i amerických kin. 1951 pokus o přepis Dostojevského románu "Idiot", přeneseného do současného japonského prostředí Hakuči, 1952 drama umírajícího člověka, městského úředníka, snažícího se dát ve zbývajícím čase smysl svému životu Ikiru (Žít), 1954 dramatický příběh skupiny námezdních válečníků, čelících ve službách ohrožených vesničanů opakujícím se nájezdům banditů Sedm samurajů (Šiči-nin no samurai); film byl později předlohou americkému westernu Johna Sturgese "Sedm statečných", 1957 drama muže, posedlého strachem před ničivou silou nové atomové bomby Ikimono no kiroku (Žiji ve strachu, též Zápisky živého tvora), 1957 mistrovský přepis Shakespearovy tragédie "Macbeth", přenesené do legendámího japonského prostředí Krvavý trůn (Kumonosu džo), známý též pod názvem "Pavučinový hrad". V témže roce Donzoko podle Gorkého hry "Na dně", zasazené do prostředí japonského lumpenproletariátu; film se odehrává po tři hodiny v jediné místnosti. 1958 další mezinárodně úspěšný dobrodružný historický film o středověkých zápasech vladařských kruhů Kakuši toride no San Akunin (Tři zločinci ve skryté pevnosti), 1960 kritické drama o korupci v podnikatelských kruzích Warui jatsu hodo joku nemuru (Zlý chlap spí dobře), 1961 samurajské drama Jodžimbo (Tělesná stráž), za nějž získal Mifune hereckou cenu na festivalu v Cannes, 1962 samostatné pokračování Odvážní mužové (Tsubaki Sandžuro), odehrávající se v předvečer údobí MeidžÍ v polovině minulého století, opět s Mifunem v titulní roli statečného samuraje, 1963 moderní kriminální drama o únosu dítěte bohatého průmyslníka Nebe a peklo (Tengoku to džigoku), 1964 další závažné dílo Rudovous (Akahige), příběh lékaře v městské nemocnici z druhé poloviny minulého století, opět s Mifunem. 1966 natáčel poprvé v zahraničí, v USA The Runaway Train (Splašený vlak) podle skutečné události o železniční katastrofě na newyorském Hlavním nádraží; film zůstal nedokončen. Stejně tak se rozešel s americkým režisérem Richardem Fleischerem při natáčení japonských scén filmu "Tora! Tora! Tora!" 1970 natočil poetický příběh lidí z předměstské barákové kolonie Dodeska-den (Dodes'ka-den), 1974 v Japonsko-sovětské koprodukci Děrsu Uzala podle dvou knih Vladimira Arseftjeva "Stopař Děrsu Uzala" a "V lesích ussurijského kraje", o setkání primitivního lovce s civilizací na počátku století. 1976 Ran (Revolta) podle Shakespearova "Krále Leara", s Mifunem.

in: Jaroslav Brož, Myrtil Frída: 666 profilů zahraničních režisérů (A-Z), Československý filmový ústav, Praha 1977