GUSTAV MACHATÝ (1901 - 1963) Na osobnosti Gustava Machatého) zaujme především jeho sebedůvěra a ctižádost, na poměry české kinematografie zcela výjimečné. Ambiciózní režisér se nikdy netajil přehlíživým postojem ke stavu soudobé tuzemské produkce a dosažení mezinárodního věhlasu považoval za nezbytnost, která mu umožní pracovat vţzahraničí za opravdu profesionálních podmínek.

Machatého filmařské začátky jsou ještě poznamenány neuspořádaností a impulzivností doznívajících průkopnických časů českého filmu, jež s odstupem let vzpomínky pamětníků obdařily patinou mýtické minulosti. Historky popisující tehdejší primitivní podmínky natáčení a životní osudy zúčastněných aktérů, kteří nezřídka pohrdli harmonickým rodinným zázemím a perspektivou tzv. solidních existencí, se staly legendami. Že Machatý není vţtomto ohledu výjimkou, potvrzuje zmínka o nepovedených studiích syna zámožného pražského obchodníka a údajná roztržka sţrodiči, po níž si šestnáctiletý mladík začal vydělávat v pražských biografech hrou na klavír.

K setkání se skutečnou filmařskou praxí došlo během učednického období v "odborných školách" zřízených při výrobnách Pragafilm a Excelsiorfilm. Zde Machatý podle svědectví režiséra J. S. Kolára nejednou osvědčil pohotovost odvážným a důvtipným řešením technických problémů: "Jindy dal Machatý postavit lešení zţprken nad propastí dvorku a točilo se otevřeným oknem dovnitř ateliéru na scénu. Životy lidí visely na nitkách, ale to nevadilo nikomu, ani vedení podniku, ani pojišťovně."

Období nedostatku řemeslné erudice kompenzované nadšením vášnivých kinooperatérů završil Machatý založením výrobní společnosti Geem-film, v níž mohl uplatnit coby začínající producent po otci vrozené obchodnické geny (a snad i jeho finanční hotovost). V případě dvou komedií (Teddy by kouřil, Dáma s malou nožkou) inspirovaných americkou groteskou tak poprvé spojil ve své osobě profesi umělce a investora. Až do působení vţItálii vždy nějakým způsobem participoval na financování svých filmových děl a rozhodoval např. i o výši honorářů některých profesí. Po čerstvě získaných zkušenostech režiséra, herce, scenáristy a producenta se Machatý vypravil za novými poznatky do země kinematografu zaslíbené - do Spojených států. Pobyt v zámoří provázela řada fám, podle nichž např. asistoval při režii samotnému Griffithovi a také Stroheimovi. Ovšem ve třicátých letech Machatý, kritizující tehdejší domácí výrobní praktiky, předložil české veřejnosti střízlivější verzi americké anabáze. "Byl jsem poklizečem u zvířat v zoologické zahradě Universalfilmu, statistou, lepičem, předváděcím operatérem, cestujícím s filmy, laborantem, přijímacím operatérem, hercem, a pak jsem to teprve dotáhl na posledního asistenta režie. A proto osměluji si napsati, že filmu rozumím ve všech jeho složkách."

Pobytem v amerických studiích se Machatý blíže seznámil s profesionální organizací filmové výroby, na jejíž nedostatek v Československu si později trvale stěžoval. Pečlivým sledováním snímků režisérů vyspělých světových kinematografií (ruské, francouzské, německé, americké) si ujasňoval výrazové možnosti filmu. Kromě dvou veseloher se v té době tematicky soustředil na komorní psychologická dramata, v nichž na svou dobu nezvykle otevřeně zobrazoval erotické napětí milostných konfliktů (Kreutzerova sonáta, Erotikon, Ze soboty na neděli, Extase). Vesměs šlo o jednoduché náměty, které, aby se nestaly pouhými banalitami, vyžadovaly vynalézavé formální zpracování. Proto Machatý spolupracoval s talentovanými českými kameramany (V. Vích, J. Stallich), s nimiž promýšlel výtvarné pojetí díla. Pro zatraktivnění filmového vyprávění používal moderní montážní postupy, např. narušoval souvislé herecké akce detaily rekvizit či celkovými záběry městských a přírodních scenérií.

Machatý byl známý svým sklonem k výstřednostem, měl pověst konfliktního tvůrce, který při natáčení rozhodně časem nešetřil. Pomalé pracovní tempo ospravedlňoval uměleckou náročností svých projektů a precizností jejich provedení. (Např. krátkou několikavteřinovou scénu v Extasi, v níž přicházející muž vyruší motýla na okraji kaluže, natáčeli s kameramanem Stallichem dva dny.) Machatý neskrýval ctižádost vyrovnat se špičkovým světovým tvůrcům (často zmiňoval R. Claira, S. Ejzenštejna, V. Pudovkina), čímž zdůvodňoval i některé svoje přehnané nároky vůči producentům. V případě požadavků na herecké obsazení Extase došlo dokonce k ostřejší výměně názorů mezi ním a pražskou produkcí. Blesková výměna korespondence vyvrcholila poměrně břitkou reakcí vedení společnosti Slaviafilm, obsahující originální, byť amatérskou diagnózu psychického stavu režiséra.

Úspěch Extase na festivalu v Benátkách v roce 1934 znamená kulminační bod Machatého kariéry. Velký ohlas filmu u odborné veřejnosti představoval pro zahraniční producenty to nejlepší doporučení, ze kterého tvůrce dlouho těžil. I když dva následující evropské filmy natočené v Rakousku a Itálii nedosáhly triumfu Extase a podle většiny kritiků nepotvrdily Machatého renomé, objevila se vysněná nabídka na práci v Hollywoodu, konkrétně od společnosti MGM. Ani vţtomto případě se však profesionální naděje nenaplnily a zůstalo u pouhých záskoků, příležitostných režií. Po dlouhém období čekání Machatý nejprve natočil několik krátkých snímků z výchovné krimisérie Zločin se nevyplácí a později i dvě nízkorozpočtová celovečerní psychologická dramata s kriminální zápletkou. Přestože šlo po režijní stránce o kvalitně odvedenou práci, situace se nezměnila a proto se Machatý po smrti manželky rozhodl pro odjezd do Evropy. V Německu se ještě jednou vrátil kţžánru, který mu přinesl největší uznání, milostným melodramatem Hledané dítě 312. Až do své smrti v roce 1963 stále uvažoval o natočení nové Extase za finančního přispění zestátněné československé kinematografie.