MONICELLI MARIO /I/ Nar. 15. 5. 1915, Viareggio. O film se začal zajímat již v době svých univerzitních studií na filozofické fakultě. 1935 byl na festivalu v Benátkách uveden jeho amatérský l6mm hraný snímek I ragazzi della Via Paal, natočený podle Molnárova románu "Chlapci z Pavelské ulice", jehož profesionální filmová adaptace hollywoodského režiséra Franky Borzaga byla na témže festivalu uvedena v hlavní soutěži. 1936 byl režijním asistentem Gustava Machatého u jeho italského filmu "Ballerine" (Baletky) a Augusta Geniny u filmu "Bílá eskadrona". Pak spolupracoval jako scenárista a asistent režie s různými režiséry až do r. 1949, kdy se spojil s režisérem Stenem. Společně s ním natočil sérii osmi v Itálii velmi populárních veseloher, většinou s komikem Toto a Aldo Fabrizim; nejznámější byla 1961 Strážníci a zloději (Guardie e ladri). 1953 natočil samostatně svůj první film Toto e Carolina (Toto a Karolina), který měl při komediálním žánru již sociálně kritické aspekty, 1954 dramatický film Proibito (Zakázáno) s Melem Ferrerem, 1955 sociální satiru Un eroe dei nostri tempi (Hrdina našich dnů), 1956 romantickou komedii Donatella s Elsou Martinelliovou, a v témže roce dosáhl prvního velkého mezinárodního úspěchu filmem Otcové a synové (Padri e figli) s Vittoriem De Sicou, Marcellem Mastroiannim a Antonellou Lualdiovou. S De Sicou natočil 1957 další komedii z venkovského prostředí Lékař a šarlatán (Il medico e lo stregone), 1958 uplatnil své bohaté zkušenosti veseloherního režiséra ve zlodějské komedii Zmýlená neplatí (I soliti ignoti), 1959 vytvořil vynikající, na festivalu v Benátkách Velkou cenou poctěný film Velká válka (La grande guerra) o první světové válce, viděné ironicky na osudech dvou ulejváků, z nichž okolnosti vytvářejí hrdiny, s Albertem Sordim a Vittoriem Gassmanem. 1960 natočil komedii o silvestrovské noci herečky z malé předměstské scény Noc plná překvapení (Risate di gioia), přímo napsanou pro Annu Magnaniovou, 1961 se podílel na milánské epizodě z filmu Boccaccio 70, nazvané "Renzo a Luciana", 1963 věnoval největší možnou péči vykreslení prostředí a atmosféry doby v příběhu o průkopnících dělnického hnutí v severoitalském průmyslovém městě Stalo se v Turíně (I compagni) s Marcellem Mastroiannim, 1964 se podílel závěrečnou epizodou "Moderní lidé", vyprávějící o venkovském majiteli sýrárny, ktery prohrál v kartách svou ženu, na filmu Velká nenvěra (Alty infedelta), pak natočil parafrázi na motiv dobrodružství velkého svůdce žen Casanova 70 s Mastroiannim. 1965 donkichotskou historku o křižáckém tažení do Svaté země Brancaleonova armáda (L'armata Brancaleone) s Gassmanem. 1966 se podílel na dvou povídkových filmech, čtyřepizodovém Le Fate (Víly) historkou "Víla Armenia" a tříepizodovém Le streghe (Čarodějky), vždy s Claudií Cardinalovou, s níž natočil 1967 také příběh ženy z výlučné společnosti Dove vai, Lavinia? (Kam jdeš, Lavinie?). 1968 satirickou komedii Dívka s pistolí (La ragazza con la pistola) s Monicou Vittiovou, pak jeden z pěti skečů filmu Capriccio all'Italiano, 1969 komedii Toh, e morta la nonne (No, a je po babičce). 1970 skeč "Lednička" z povídkového filmu On a ona (Le coppie) s Vittiovou, pak samostatné pokračování středověké komedie Brancaleone alle crociate (Brancalcone na křižáckých výpravách), opět s Gassmanem, 1971 Mortadela (La mortadella) o dívce, vezoucí svému snoubenci do New Yorku nezvyklý dárek - salám, se Sophií Lorenovou, 1972 satira o zbrklých pučistických důstojnících Vogliamo i colonelli (Chceme plukovníky) s Ugo Tognazzim a Claudem Dauphinem, 1973 Lidový román (Romanzo popolare) o přistěhovalcích z italského jihu na průmyslový sever, opět s Tognazzim. 1975 dokončil po smrti Pietra Germiho komedii Moji přátelé (Amici miei). Pak natočil komedii Caro Michele (Drahý Michale) s Mariangelou Melatovou. 1976 účast na povídkovém filmu Signore e signori, buonanotte (Dámy a pánové, dobrou noc).

in: Jaroslav Brož, Myrtil Frída: 666 profilů zahraničních režisérů (A-Z), Československý filmový ústav, Praha 1977