PABST GEORG WILHELM /D/ Nar. 27.8.1885, Roudnice nad Labem, zemřel 30.5.1967, Vídeň. Začínal 1905 jako herec ve Švýcarsku, 1910 působil na německém divadle v New Yorku jako herec a později jako režisér. V létě 1914 odjel na návštěvu do Německa. Válka ho však zastihla ve Francii, kde byl jako příslušník nepřátelského národa internován. 1919 se vrátil do Vídně, kde režíroval na avantgardní scéně "Neue Wiener Buhne". Teprve 1921 projevil zájem o film a společně s Carlem Froelichem založili vlastní výrobnu. Hrál ve Froelichově filmu "Im Banne der Kralle" (Ve spárech), 1922 pracoval jako asistent režie a jako autor scénářů Froelichových filmů "Der Taugenichts" (Darmošlap) a "Luise Millerin" podle Schillerovy tragédie "Úklady a láska". 1923 natočil svůj první samostatně režírovaný film Poklad (Der Schatz) s Wernerem Kraussem a 1924 Hraběnka Donelli (Grafin Donelli) s Henny Portenovou. 1925 vytvořil své první významné dílo Ulička, kde není radosti (Die freudlose Gasse) podle Bettauerova románu, zrcadlícího obraz mravního rozkladu měšťanské společnosti z let inflace, s Kraussem, Astou Nielsenovou a Gretou Garbo. Následovaly freudisticky motivované drama Záhady lidské duše (Geheimnisse einer Seele) a generační drama Nezahrávejte si s láskou (Man spielt nicht mit der Liebe), a 1927 Liebe der Jeanne Ney (Láska Jeanny Neyové) podle románu Ilji Erenburga, s Brigitou Helmovou; film byl tehdejší československou cenzurou zakázán. 1928 Rozvod paní freny (Abwege), satirický pohled na manželský život středostavovských vrstev velkoměsta, známý též pod názvy "Begierde" nebo "Krise", a Pandořina skříňka (Die Buchse der Pandora) podle Wedekindova dramatu "Lulu", s Louisou Brooksovou a Fritzem Kortnerem, 1929 Deník ztracené (Tagebuch einer Veríorenen), opět s Brooksovou a Josefem Rovenským. V témže roce spolupracoval s Arnoldem Fanckem na horském dramatu Bílé peklo (Die weisse Holle von Piz Palu); Fanck režíroval exteriéry, Pabst interiéry. 1930 vstoupil do zvukové éry významným protiválečným filmem Na západní frontě 1918 (Westfront 1918) podle Johannsenova románu "Čtyři od pěchoty". Koncem téhož roku natočil komedii Skandál s Evou (Skandal um Eva) s Portenovou. 1931 mistrovská filmová verze Brechtovy-Weillovy hry Žebrácká opera (Die Dreigroschenoper), aktualizovaná Bélou Balázsem; v německé verzi hrál postavu Mackieho Rudolf Forster, ve francouzské Albert Préjean. Téhož roku vytvořil příběh o solidaritě francouzských a německých horníků Kamarádi (Kameradschaft). 1932 odjel do Francie, kde zfilmoval Benoitův román Vládkyně Atlantidy (Die Herrin von Atlantis) s Brigittou Helmovou; film byl uveden zároveň ve francouzské, německé i anglické verzi. 1933 opět ve Francii natočil Don Quijote podle Cervantesova románu ve filmové adaptaci Paula Moranda se slavným ruským pěvcem Fjodorem Šaljapinem, pak humorný pohled na život obyvatel mestského činžáku De haut en bas (Shora dolů) s Jeanem Gabinem. 1934 vytvořil v Hollywoodu filmovou verzi Bromfieldova románu "Moderní hrdina" Modern Hero, po návratu do Francie špionážní drama Mademoiselle Docteur s Ditou Parlo, často zaměňované se stejnojmenným anglickým filmem rež. Edmonda T. Grévilla, v němž rovněž hrála Dita Parlo; do našich kin byl uveden jen tento anglický film. 1938 vytvořil dobrodružný film Drama v Šanghaji (Le Drame de Shanghai) s Louisem Jouvetem, 1939 Jeunes filles en détresse (Děvčata v nesnázích) z prostředí dívčího internátu. Po vypuknutí války dlel právě v Rakousku a už se mu nepodařilo odjet se svou matkou do Spojených států. 1941 režíroval film o německých kočovných hercích ze souboru známé divadelní průkopnice Neuberové z poloviny 18. století Komedianti (Komodianten) s Portenovou, 1942-43 v pražských ateliérech film o německém středověkém lékaři Paracelsus s Kraussem a tanečníkem Haraldem Kreuzbergem. Začátkem 1945 natáčel v pražských studiích dobrodružný film Der Full Molander (Molanderův případ), který však již nedokončil. 1947 vytvořil v Rakousku Proces (Der Prozess), psychologické drama odhalující kořeny antisemitské hysterie v rekonstrukci "rituálního" procesu v Maďarsku z osmdesátých let. 1949 zfilmoval psychoogické drama z prostředí speleologů Geheimnisvolle Tiefe (Tajemná hlubina) a současně měl umělecký dohled nad rakouským filmem rež. Georga C. Klarena "Ruf aus dem Ather" (Volání z éteru) a nad filmem režiséra Paula Maye "Duell mit dem Tod" (Souboj se smrtí). Pak chtěl natočit historický film o životě papeže Bonifáce VIII. s Emilem Janningsem, ale náhlá smrt tohoto herce plán znemožnila. Poté připravoval film "Odysseus", ale pro neshody s výrobcem, který nechtěl přistoupit na Pabstovo pojetí této legendární postavy jako prvního pacifisty, se režie vzdal a film režíroval Mario Camerini. V Itálii natočil místo toho okupační drama La voce del silenzio (Hlas mlčení) podle námětu Cesara Zavattiniho, a grotesku Cose da pazzi (Bláznivé historky). 1954 odjel do západního Německa, kde režíroval drama Das Bekenntnis der Ina Kahr (Přiznání Iny Kahrové), zabývající se problémem trestu smrti. Již v té době se snažil prosadit natočení filmu o konci Hitlera podle knihy amerického přísedícího norimberských procesů M. A. Musmanna "Ten Days to Die" (Deset dní do smrti); tento film však realizoval až na počátku 1955 ve Vídni podle námětu Ericha Maria Remarqua pod názvem Der letzte akt (Poslední dějství) s Albinem Skodou v roli Hitlera. 1955 natočil v mnichovských ateliérech Es geschah am 20. Juli (Stalo se 20. července), jeden ze dvou souběžne natáčených filmů o spiknutí německých generálů a jejich pokusu o násilné odstranění Hitlera, podle scénáře Gustava Machatého. (Druhý film natočil pod názvem "Der 20. Juli" režisér Falk Harnack.) Koncem 1955 vytvořil příběh tanečnice postižené obrnou Rosen fur Bettina (Růže pro Bettinu), 1956 životopisný film o skladateli Carlu Maria Weberovi Durch die Walder, durch die Auen (Po lesích a lukách). Realizaci připravovaného Lessingova "Moudrého Nathana" však nemohl ukutečnit. - V rakouské kritické filmové revui "Filmkunst" publikoval r. 1956 filmový historik Leopold Bohm obsažnou Pabstovu biografii a filmografii, rok předtím vyšel sborník vzpomínkových statí Pabstových přátel v knižnici Cinemages v New Yorku, 1965 v redakci švýcarského filmového kistorika Freddyho Buache vyšla studie o Pabstově díle v knižnici "Premier plan", 1966 monografie Barthélemyho Amenguala v pařížské knižnici "Cinéma d'aujourd'hui".

in: Jaroslav Brož, Myrtil Frída: 666 profilů zahraničních režisérů (A-Z), Československý filmový ústav, Praha 1977