RÁJ SATJÁDŽIT /IND/ Nar. 2.5.1921, Kalkata. Původem ze staré bengálské rodiny; jeho děd byl autorem dodnes oblíbených dětských knížek a jeho otec byl známým spisovatelem. Ráj studoval na Thákurově universitě u Kalkaty. Dílo Rabíndranátha Thákura na něho silně zapůsobilo. Po skončení studií se věnoval knižním ilustracím a grafice. V r. 1949 odejel na studijní cestu do Evropy a v Londýně se blíže seznámil s filmem. V témže roce se setkal s francouzským režisérem Jeanem Renoirem, který měl natočit v Indii z podnětu indické vlády film o životě lidí v povodí řeky Gangu. Ráj působil při tomto filmu, nazvaném The River (Řeka), jako Renoirův asistent a samostatně režíroval některé scény dokumentárního charakteru. Od r. 1951 pilně pracoval na přípravách svého prvního hraného filmu Pather Pančali (Žalozpěv stezky) podle románu Bibhutibhúšana Bandžopádhjáje o neuspokojivých sociálních podmínkách prostých lidí. Film, který byl dokončen až za tři roky, patří k nevýraznějším dílům moderní světové kinematografie a získal 1956 jednu z hlavních cen na festivalu v Cannes, Příběh chudé bengálské rodiny, líčený na osudech malého chlapce Apu, rozvíjel pak dále v samostatném pokračování, nazvaném Nezdolný (Aparažito), líčícím léta Apuova dospívání po smrti jeho otce. Tento film získal Velkou cenu na benátkském festivalu v r. 1958 přerušil a natočil fantastickou komedii na legendární téma Paras pathar (Kámen mudrců), mimo Indii neuvedenou. Pak režíroval film Džalsahar (Hudební komnata) o posledních dnech života starého vzdělaného Inda, který se nemůže vyrovnat s novotami moderní doby. Teprve 1959 dokončil závěrečný film své trilogie o Apuovi, nazvaný Hlas krve (Apur sansar) o Apuově životě po skončení studií, o jeho svatbě a o smrti jeho ženy při porodu dítěte. Rájova trilogie, z níž byly v našich kinech uvedeny pouze poslední dvě části, objevila světu indickou kinematografii. - Ráj natočil 1960 film Devi (Bohyně), příběh mladé indické nevěsty, o níž se roznese zpráva, že je vtělením bohyně Kali. 1961 natočil k stému výročí narození Rabíndranátha Thákura středometrážní dokument, a v témže roce zfilmoval tři Thákurovy povídky "Poštmistr", "Manihara" (Ztracené šperky) a "Samapti" (Závazek) pod souhrnným názvem Teen Kanja (Tři dcery). Film byl uveden ve světě pod názvem "Dvě dcery", bez prostřední povídky. 1962 natočil svůj první barevný film Kančendžangha (Hora Kančendžangha), psychologickou studii zámožné indické rodiny, ovládané despotickým otcem. V témže roce natočil příběh kalkatského taxíkáře Mahanagar (Velkoměsto), 1964 podle Thákurovy povídky film Čarulata (Osamělá žena), s mistrovsky prokreslenou atmosférou bohatých indických vrstev z konce minulého století, 1966 příběh ústupu ze slávy populárního filmového herce Najak (Idol). 1968 natáčel pro americkou výrobnu v Bengálsku film The Alien (Cizinec) s Peterem Sellersem, pak Goopi Gyne Bakha Byne, hudební verze indické pohádky, 1969 film o příhodách čtyř přátel na dovolené Indické prázdniny (Aranyer din ratri), 1971 příběh vysokoškoláka, který po marném hledání zaměstnání ve městě odchází jako zdravotník na vesnici Protivník (Pratidwandi) pak příběh mladého muže, který se žene za svou kariérou Símabaddha (Společnost s r.o.), 1973 dramatický příběh z indické vesnice, postižené za války hladomorem Vzdálené hřmění (Ašani sanket), 1974 kriminální film z velkoměstského prostředí Sonar kella o únosu chlapce s přebujelou fantazií, 1975 Jana-Aranya (Kuplíř) o mladém muži, který se stane dohazovačem prostitutek.

in: Jaroslav Brož, Myrtil Frída: 666 profilů zahraničních režisérů (A-Z), Československý filmový ústav, Praha 1977