RESNAIS ALAIN /F/ Nar. 3.6.1922, Vannes. Byl po minulé válce jedním z prvních absolventů nově založené pařížské Vysoké filmové školy (IDHEC), kde se připravoval na režii dlouhých hraných filmů. Během studií, která však nedokončil, natočil mimo jiné i hraný snímek na 16mm s tehdy ještě neznámou dvojicí Danielou Delormovou a Danielem Gélinem. 1947 asistoval autorce četných prací z oboru historie umění Nicole Vedresové při střihovém filmu "Paříž 1900". V dalších deseti letech se věnoval výlučně práci v krátkém filmu. 1948 se podílel s Robertem Hessensem na filmu o díle slavného malíře impresionisty Van Gogh. Opět s Hessensem vytvořil 1950 další film ze série malířských monografií Gauguin a nímek o slavné Picassově nástěnné fresce z dob španělské občanské války Guernica, pojaté podle textu Elouardovy básně jako vize válečných hrůz. 1953 vytvořil společně s Chrisem Markerem středometrážní film o výtvarných projevech afrických domordců Les Statues meurent aussi (Sochy také umírají) a o úpadku tohoto umění pod vlivem západní civilizace, což byla záminka k zakázání filmu ve Francii, odůvodněném pro tehdejší politiku země nepřijatelným antikolonialistickým duchem. 1955 měl značný ohlas doma i za hranicemi jeho otřesný dokument o koncentračních táborech, myšlený jako varovná výzva lidstvu Noc a mlha (Nuit et brouillard). 1956 natočil filmovou esej o pařížské Národní knihovně Toute la mémoire du monde (Všechna paměť světa), 1957 opět s Markerem a dalšími dokumentaristy film o moderních malířích Le Mystere de l'atélier quinze (Tajemství ateliéru patnáct), pak zakázkový film pro průmyslový koncern výroby plastických hmot Le Chant du styrene (Píseň styrénu), oceněný pro svou poetickou náplň hlavní cenou na festivalu v Benátkách. 1958 realizoval svůj první dlouhý hraný film Hirošima, má láska (Hiroshima mon amour), psychologickou studii loučení dvojice milenců, s lyrickými meditacemi o minulosti, nad níž visí tíha válečných zážitků a nejistota zítřka, podle původního námětu Marguerity Durasové, s Emmanuellou Rivaovou v hlavní roli. 1961 Loni v Marienbadu (L'Année derniere a Marienbad), založený opět na konfrontaci vzpomínek na minulost se současnými zážitky, podle původního námětu Alaina Robbe-Grilleta. 1963 navázal spolupráci s dalším reprezentantem francouzského "nového románu", spisovatelem Jeanem Cayrolem ve filmu Muriel, v němž stejně jako v předchozím sehrála hlavní roli Delphine Seyrigová. 1966 realizoval ve francouzsko-švédské koprodukci psychologické drama španělského republikánského emigranta Válka skončila (La Guerre est finie - Kriget ar slut) s Yvesem Montandem a Ingrid Thulinovou, 1967 se podílel na kolektivním protestním filmu Daleko od Vietnamu (Loin de Vietnam) hranou epizodou o intelektuálovi, tísněném zlým svědomím. 1968 příběh mladého muže, který se snaží přenést se do vlastní minulosti Je t'aime, je t'aime (Miluji tě, miluji tě) s Claudem Richem. 1973 natočil po pětileté nečinnosti spolu s Jenem Rouchem a Jacquesem Doillonem film o úvahách začínajícího spisovatele nad současným světem L'An 01 (Rok Nula jedna), 1974 pokus o oživení postavy pověstného spekulanta a podvodníka, který ve třicátých letech kompromitoval řadu veřejně činných osobností a vyvolal ve Francii vládní krizi Staviski s Jean-Paulem Belmondem, 1976 Providence s Dirkem Bogardem a Ellen Burstynovou o stárnoucím spisovateli.

in: Jaroslav Brož, Myrtil Frída: 666 profilů zahraničních režisérů (A-Z), Československý filmový ústav, Praha 1977