VADIM ROGER /F/ (vl. jménem Plemjanikov). Nar. 26.1.1928, Paříž. Po rodičích ruského původu. Začínal na divadle jako herec. 1947-1955 byl scénáristou a asistentem režiséra Marca Allégreta. Suučasně v letech 1953-55 byl reportérem pařížského týdeníku "Match". Napsal a režíroval několik televizních pořadů, především seriál "Entrée des artistes" (Vchod pro umělce). Ve filmu debutoval 1956 režií ... et Dieu créa la femme (... a Bůh stvořil ženu), v němž zajistil naráz světovou popularitu hlavní představitelce a zároveň své první manželce Brigittě Bardotové. Tento film předznamenával blízký nástup režisérů "nové vlny", do jejichž řad se však Vadim jako tvůrce převážně komerčních filmů nikdy nezařadil. 1957 natočil v benátských exteriérech dobrodružný film Sait-on jamais (Člověk nikdy neví) s Francoise Arnoulovou, a ve Španělsku opět s Bardotovou Les Bijoutiers du clair de lune (Klenotníci měsíčního svitu). 1959 vytvořil ve scénáristické spolupráci Rogera Vaillanda volnou adaptaci románu Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti (Les Liaisons dangereuses) s Jeanne Moreauovou a Gérardem Philipem, s dějem přeneseným do současnosti. 1960 natočil opět ve spolupráci s Vaillandem Et mourir de plaisir (A umírat z radosti). V témže roce hrál Cocteauově filmu "Orfeova závěť". 1961 natočil La Bride sur le cou (Otěže na krku) s Bardotovou a skeč z druhé verze povídkového filmu Les sept péchés capitaux (Sedm smrtelných hříchů), nazvaný "L'Orgueuil" (Pýcha). 1962 Le Repos du guerrieur (Odpočinek válečníka) podle románu Christiane Rochefortové, s Bardotovou a Robertem Hosseinem, v němž plně uplatnil v interiérech i florentských exteriérech svůj velký, ne vždy vyvážený smysl pr ovýtvarné řešení obrazu. 1963 zfilmoval moderní parafrázi románů markýza de Sade "Justýna" a "Julietta" pod názvem Le Vice et la vertu (Neřest a ctnost) jako příběh dvou protipólně založených sester z doby německé okupace Francie, s Annií Girardotovou a Catherine Deneuveovou. 1964 režíroval filmovou verzi hry Francoise Saganové Chateau en Suede (Zámek ve Švédsku), a výpravný kostýmní film La Ronde (Rej), inspirovaný známou hrou Arthura Schnitzlera s Annou Karinovou, Jane Fondovou a mnoha dalšími; uzavřený kruh legálních i nelegálních milostných vztahů je tu přenesen z císařské Vídně do Paříže z předevčera první světové války. 1966 volně podle Zolova románu "Štvanice" La Curée s Jane Fondovou, 1967 v Římě fantastickou komedii s hrdinkou novinových comics Barbarella, opět s Fondovou, a jednu ze tří částí filmu Trois histoires extraordinaires (Tři podivuhodné příběhy) podle povídky E. A. Poea "Metzengerstein", znovu s Fondovou (další dvě natočili Louis Malle a Federico Fellini). 1971 jednorázové angažmá v Hollywoodu, kde natočil vražednickou historku z univerzitního prostředí Pretty Maids All in a Row (Hezké holky, jedna jako druhá) s Rockem Hudsonem, 1972 po návratu do Francie drama vztahu syna mladé vdovy z horské usedlosti k hluchoněmému děvčeti Helle s Marií Maubanovou, 1973 parafráze na aktualizovaný klasický námět Et si Don Juan était une femme ... (A byl-li Don Juan ženou ...) s Brigitte Bardotovou, 1974 kriminální případ La Jeune fille assassinée (Mladá zavražděná dívka), kde sám sehrál hlavní roli po boku jím objevené Sirpa Laneové. 1975 vydal autobiografickou knihu "Les Memoirs du diable" (Ďáblovy vzpomínky). 1976 natočil Une femme fidele (Věrná žena) se Sylvií Kristelovou.

in: Jaroslav Brož, Myrtil Frída: 666 profilů zahraničních režisérů (A-Z), Československý filmový ústav, Praha 1977