VISCONTI LUCHINO /I/ Nar. 2. 11. 1906, Milán, zemřel 17. 3. 1976, Řím. Původem ze staré šlechtické rodiny. Od mládí měl živý vztah ke kulturnímu dění, především k divadlu, kde se uplatnil nejprve jako herec, později jako režisér. Zájem o film ho přivedl 1936 do Francie, kde asistoval Jeanu Renoirovi u filmů "Na dně" a "Výlet do přírody". Pak se vrátil do Itálie, kde se opět věnoval divadlu. 1940 spolupracoval s Renoirem v Římě na scénáři filmového přepisu opery "Tosca", kterou však po odjezdu Renoira do Ameriky natočil jiný režisér. 1941 začal s přípravou svého prvního samostatně režírovaného filmu, scenáristickou úpravou románu amerického autora Jamese Caina "Listonoš vždy zvoní dvakrát" a 1942 natočil podle tohoto scénáře film Posedlost (Ossessione) s Massimem Girottim a Clarou Calarnaiovou. Toto drama lidských vášní, zasazené do realistického prostředí severní Itálie, nebylo pro nepříznivý pohled, jež vrhalo na fašisty ovládanou zemi, připuštěno k veřejnému promítání a do kin se dostalo až po osvobození. Rozruch, který v řadách filmařů toto dílo, považované za předvoj nastupujícího neorealismu, vyvolalo, vynesl Viscontimu za fašismu zákaz další práce ve filmu. Znovu se proto věnoval divadlu a inscenoval v Římě především hry moderního repertoáru. Po válce se jeho další práce ve filmu omezila jen na účast na realizaci dokumentárního snímku Giorni di gloria (Dny slávy - 1945); pro nedostatek zájmu výrobců musel ustoupit i od zfilmování Pratoliniho románu "Ulička chudých mileneců" (tento námět zpracoval o šest let později Carlo Lizzani). 1947 strávil delší dobu na Sicílii, kde natočil hraný dokument o životě tamních rybářů, vykořisťovaných překupníky jejich úlovků La terra trema (Země sě chvěje) výlučně za účasti neherců, oceněný jednou z hlavních cen na festivalu v Benátkách. Na další pracovní příležitost musel čekat bezmála čtyři roky; teprve 1951 zfilmoval původní námět Cesara Zavattiniho o rubu slávy dětských filmových hvězd a neodpovědnosti rodičů, snažícich se těžit z popularity svých dětí Belllissima (Nejkrásnější) s Annou Magnaniovou, která byla 1953 hlavní představitelkou i závěrečné epizody povídkového filmu Siamo donne (My ženy). 1954 vytvořil výpravný kostýmní barevný film Vášeň (Senso), který na milostném vztahu italské šlechtičny k důstojníkovi rakouské okupační armády z šedesátých let minulého století kritizuje slabošství a úplatnost domácí vládnoucí třídy, s Alidou Valliovou a Farleyem Grangerem. 1957 natočil ve stylizovaných kulisách italského prostředí volný přepis Dostojevského "Bílých nocí" Natálie (Le notti bianche) s Marií Schellovou a Marcellem Mastroiannim. Pak se znovu na další dva roky věnoval inscenaci činoherních a operních představení. 1960 natočil film Rocco a jeho bratři (Rocco e i suoi fratelli), v němž sledoval osudy početné rodiny lukánských vystěhovalců a jejich postupné sžívání s prostředím průmyslového velkoměsta na severu, s Alainem Delonem, Renatcm Salvatorim a Annie Girardotovou. 1961 se podílel epizodou o manielských nesnázích mladého záletného šlechtice, nazvanou "Práce", s Rommy Schneiderovou a Tomasem Milianem na povídkovém filmu Boccaccio 70, a 1962 zfilmoval román Tomasiho di Lampedusy Gepard (Il gattopardo) o hrdém sicilském šlechtici (hraném Burtem Lancasterem) z doby příchodu Garibaldiho a jeho lidí na Sicílii; film vynikal mistrovskou kresbou prostředí i charakterů. 1964 vytvořil podle vlastního námětu dramatický obraz vztahů členů rodiny, poznamenané rasovou persekucí z válečných let Hvězdy Velkého vozu (Vaghe stelle dell'Orsa) s Claudií Cardinalovou a Jeanem Sorelem, 1967 zfilmoval v Alžíru román Alberta Camuse Cizinec (Lo straniero) s Mastroiannim a Annou Karinovou, pak natočil jeden z pěti skečů povídkového filmu Le streghe (Čarodějky), nazvaný "Upálená čarodějka", se Silvanou Manganovou a Girardotovou. Po neuskutečněných plánech na zfilmování života skladatele Pucciniho a na adaptaci Shakespearova "Hamleta" natočil 1969 v italsko-německo-anglické koprodukci film Soumrak bohů (La caduta degli dei- Gótterdámmerung - The Damned) o mravním rozkladu německé průmyslnické rodiny a jejím podlehnutí nastupujícímu nacistickému režimu na počátku třicátých let, s Dirkem Bogardem, Ingrid Thuiinovou a Helmutem Bergerem. 1971 zfilmoval novelu Thomase Manna Smrt v Benátkách (La morte in Venezia), melancholický pohled životem unaveného umělce na upadající lesk města dóžat, viděný po skončení sezóny z lázeňského hotelu na Lidu, s Dirkem Bogardem, Bjárnem Andresenem a Silvanou Manganovou. Po odsunutí plánů na zfilmování románů Thomase Manna "Kouzelná hora" z prostředí horského sanatoria a Marcela Prousta "Hledání ztraceného času" oživil 1972 ve filmu Ludwig tragické životní osudy duševně chorého bavorského "panického krále", s Helmutem Bergerem, Romy Schneiderovou jako Alžbětou Rakouskou, Trevorem Howardem jako Richardem Wagnerem a Manganovou jako Cosimou Wagnerovou. 1974 po překonání následků infarktu, v době; kdy byl stále vázán na pojízdné křeslo, natočil psychologickou studii o lidských vztazích v rodině Rodinný portrét (Gruppo di famiglia in un interno) s Lancasterem, Bergerem a Manganovou. 1976 L'innocente (Nevinný), přepis románu Gabriela D'Annunzia, s Giancarlo Gianninim, Laurou Antonelliovou a Jennifer O'Neillovou. VRDOLJAIC ANTUN /JUG/ Nar. 4. 6. 1931, lmotski, Chorvatsko. Studoval na Akademii dramatického umění v Záhře- bu. Pak vystupoval jako herec na divadle i ve filmu (u nás jsme ho viděli roj. ve filmech "Cesta dlouhá jeden rok" - 1958 a , Vítr se utišil před svítáním - 1960). Byl činný i jako novinář. 1965 debutoval filmovou režií třetí části povídkového fil- mu Klíc`˙ (Ključ), nazvané "Po představe- ní". 1969 vytvořil film A. uslyšíš znonv (Kad čuješ zvona), příběh ze tří vesnic různého náboženského vyznání z váleč- ných let, vyprávěný s jemným humorem. 1971 úsměvný příběh z provinčního měs- ta z počátku století Láska a urážka (Lju- bav r poneka psovka) a v témže roce ko- medle z válečných let o setkání partyzánů s kolaboranty V horách roste zelená bo- rovice (U gori taste zelen bor). 1974 vy- tvořil tragikomedii o recidivistovi, který je po celý život stíhán policií Podezření tno (Deps) s Bekimem Fehmiem a Mile- nou Dravičovou. 363

in: Jaroslav Brož, Myrtil Frída: 666 profilů zahraničních režisérů (A-Z), Československý filmový ústav, Praha 1977