WAJDA ANDRZEJ /PL/ Nar. 6.3.1926, Suwalki. Za německé okupace vystřídal různá příležitostná zaměstnání, zapojil se aktivně do odbojového hnutí. Po osvobození studoval na Akademii krásných umění v Krakově malířství. Odtud přešel na Vysokou filmovou školu v Lodži, kde absolvoval v třídě Aleksandra Forda v r. 1952. Do té doby natočil tři školní filmy Zly chlopiec (Zlý chlapec) podle povídky A. P. Čechova, Ceramica ilzycka (Ilžská keramika) a Kiedy ty spisz (Když spíš) o práci nočních směn. 1953 byl Fordovým asistentem při natáčení filmu "Pětka z Barské ulice" a spolupracoval na scénáři školního povídkového filmu "Trzy opowiesci" (Tři příběhy). 1954 natočil v Lodži pod vedením Aleksandra Forda ve spolupráci s žáky Fordovy třídy film Nezvaní hosté (Pokolenie) o odboji mladých Poláků proti nacistickým okupantům. 1955 krátkometrážní dokumentární film Ide do slonca (Jde ke slunci) o díle polského řezbáře Ksawera Dunikowského. 1957 dlouhý hraný film Kanály (Kanal), tragická epizoda o marných obětech mladých lidí ze dnů varšavského povstání, 1958 Popel a démant (Popiól i diament), dramatický příběh z prvních dnů po osvobození o konfliktu pravicového vedení Armady Krajowe s dělnickou třídou, se Zbigniewem Cybulskim, 1959 Lotna o marném hrdinském zásahu polské kavalerie proti nacistickým tankům z prvních pěti dnů po přepadení Polska, 1960 Nevinní čarodějové (Niewinni czarodzieje), pohled na život jedné části dnešní polské mládeže, 1961 Samson, příběh židovského chlapce ve Varšavě v letech okupace. 1962 natočil v Jugoslávii podle stejnojmenné novely N. S. Leskova film Lady Macbeth z Mcenského Újezdu (Sibirska Ledi Magbet) a ve Francii jedu z pěti povídek filmu o mladých lidech z různých měst Láska ve dvaceti letech (L'Amour a vingt ans) s Barbarou Lassovou-Kwiatkowskou a Cybulskim. Po návratu do Varšavy se nejprve věnoval divadelní režii a po pečlivé přípravě realizoval 1964-65 výpravný dvoudílný historický film o osudu polských vojenských jednotek za Napoleonova tažení na východ Popely (Popioly) podle románu Stefana Zeromského. (Mezinárodní zkrácenou verzi upravil v dohodě s Wajdou Nicholas Ray). 1966 natočil v anglicko-jugoslávské koprodukci historický film o křižácké výpravě dětí do Palestiny ve 13. století The Gates of Heaven (Brány nebes) podle románu Jerzy Andrzejewského; film byl uváděn též pod názvem The Holy Apes (Posvátné opičky). 1968 Vše na prodej (Wszystko na sprzedaz), inspirovaný tragickou smrtí herce Cybulského, 1969 Lov na mouchy (Polowanie na muchy) o mladém muži, který uniká z rodinného závětří mezi beatniky. 1970 příběh z amerického tábora osvobozených vězňů po skončení války Krajina po bitvě (Kajobraz po bitwie) podle románu Tadeusze Borowského, pak zfilmoval román Jaroslava Iwaskiewicze Březový háj (Brzezina). 1971 natočil pro západoněmeckou televizi film Pilatus und Andere (Pilát a ti druzí) volně podle Michaila Bulgakova, 1972 Veselka (Wesele), filmový přepis hry Stanislawa Waspianského, 1974 Země zaslíbená (Zemia obiecana) podle románu Wladyslawa Reymonta, obraz rozkladu buržoazie z konce století, 1976 Smuga cienia podle románu Josepha Conrada "Hranice stínu", pak příběh z padesátých let Czlowiek z marmuru (Člověk z mramoru).

in: Jaroslav Brož, Myrtil Frída: 666 profilů zahraničních režisérů (A-Z), Československý filmový ústav, Praha 1977