WELLES ORSON /USA/ Nar. 6.5.1915 Kenosha, Wisconsin. Po studiích na univerzitě v Illinois působil jako autor a režisér rozhlasových her. Jeho jméno se stalo naráz známé na podzim 1938, kdy v době vystupňovaného mezinárodního napětí uvedla newyorská rozhlasová stanice bez ohlášení jeho reportážní hru o invazi Marťanů na zem, která sugestivním provedením vyvolala v první chvíli paniku po celých Spojených státech. Pak působil jako herec a režisér na newyorském divadle Mercury, které uvádělo převážně klasický repertoár. 1940 byl pozván do Hollywoodu, kde natočil s velkou tvůrčí svobodou film Občan Kane (Citizen Kane), jehož byl autorem, režisérem a hlavním představitelem. Tento příběh o vzestupu a pádu amerického novinářského magnáta, inspirovaný životními osudy Randolpha Hearsta, měl pro originalitu pojetí a novost filmové formy průkopnický význam. Zpracováním příbuzný, námětem však již méně závažný, byl jeho další film, Magnificent Ambersons (Skvělí Ambersonové - 1942). Pak začal, ale nedokončil hraný dokument z Mexika a Brazílie It's All True (Všechno je pravdivé). 1942 sehrál jednu z rolí v dobrodružném filmu Journey into Fear (Cesta do strachu), který spolurežíroval s Normanem Fosterem, 1943 hrál v sentimentálním příběhu Roberta Stevensona "Jana Eyrová, sirotek lowoodský", podle románu Charlotty Bronteové, a koncem téhož roku byl inspirátorem revuálního filmového pásma "Follow the Boys", do něhož měl být také zařazen skeč Voskovce a Wericha. 1945 hrál v komerčním filmu Irvinga Pichela "Zítra je navždy" (Tomorrow Is Forever), 1946 režíroval a sehrál hlavní roli v kriminálním filmu Cizinec (The Stranger), 1947 natočil formálně vytříbený, avšak obsahově nicotný kriminální film Lady From Shanghai (Dáma ze Šanghaje), v němž zároveň hrál po boku své tehdejší manželky Rity Hayworthové. Koncem téhož roku režíroval v New Yorku Shakespearova Macbetha, v hereckém obsazení divadla Mercury, a sám sehrál titulní roli. 1948 ztělesnil Cesra Borgiu v romantickém příběhu z italské renesance "Prince of Foxes" (Liščí princ) v režii Henryho Kinga, 1949 Cagliostra ve filmu Gregoryho Ratoffa "Black Magic" (Černá Magie), v témže roce postavu mezinárodního dobrodruha v Reedově "Třetím muži", a 1950 v anglickém dobrodružném kostýmním filmu Henryho Hathawaye "Černá růže". Koncem roku 1950 natočil v Maroku další Shakespearovu hru Othello, kde sehrál i titulní roli, poté režíroval v pařížském divadle Edouard VII zmodernizovanou verzi "Fausta" s hudbou Duke Ellingtona, v níž vytvořil rovněž hlavní roli. 1952 výrazné epizodní role v několika anglických, francouzských a italských filmech. Pak režíroval francouzsko-španělsko-americký dobrodružný film Confidental Report (Důvěrná zpráva), známý též pod názvem "Pan Arkadin", v němž vytvořil i hlavní roli. Po sérii osmi krátkých televizních filmů hrál v anglo-americkém filmu Johna Hustona "Bílá velryba" a koncem 1957 natočil kriminální film Touch of Evil (Dotek zla). Pak začal natáčet v mexických exteriérech filmovou verzi Dona Quijota, kterou stále ještě hodlá dokončit pod názvem When Are You Finishing Don Quijotte? (Kdy už dokončíš Dona Quijota?) 1959 sehrál epizodní roli vynálezce Fultona ve filmu Abela Gance "Napoleon", 1960 hrál ve filmu Richarda Fleischera "Díra v zrcadle". Pak režíroval v londýnském avantgardním divadleRoyal Court Ionescovu hru "Nosorožec" s Laurencem Olivierem, 1962 zfilmoval v mezinárodní koprodukci v Paříži a s exteriéry v Bělehradě a v Římě román Franze Kafky Proces s Anthonym Perkinsem, v němž sám sehrál postavu advokáta. Pak sehrál roli filmového režiséra v Pasoliniho závěrečné epizodě filmu čtyř režisérů "Rogopag", 1965 natočil ve Španělsku film Falstaff, známý též pod názvy Companadas a media noche - Chimes at Midnight (Zvonkohra o půlnoci), zpracovaný volně podle Shakespearových her "Jindřich IV", "Richard II" a "Veselé paničky windsorské", v němž sehrál i hlavní roli. Pak opět hrál v řadě filmů, mj. v Clémentově "Hoří už Paříž?", v Zinnemannově "Člověku pro každé počasí", ve Winnerově "Nikdy nezapomenu jeho jméno", v Richardsonově "Námořníku z Gibraltaru", v Bulajičově "Bitvě na Neretvě". 1967 režíroval ve francouzsko-německé koprodukci film Nesmrtelný příběh (Une histoire immortelle - Stunde der Verschung), v němž hrál spolu s Jeanne Moreauovou. 1968, během natáčení "Bitvy na Neretvě", vytvořil ve vlastní produkci na ostrově Hvaru film Dead Reckoning (Súčtování se smrtí), opět s Moreaovou, pak hrál v několika dalších filmech, mj. v Nicholsově "Hlavě - 22". 1974 natočil v koprodukci Francie-Írán film o pravdě a lži v umění i v životě F for Fake (F pro falzifikát), uváděný též pod názvy Nothing but the Truth (Nic než pravda) a Vérités et mensonges (Pravdy a lži). Ke svým četným plánovaným a často již rozpracovaným, ale nedokončeným filmům přiřadil snímek The Other Side of the Wind (Druhá strana větru) s hereckou účastí Johna Hustona , Petera Bogdanoviche, Lilli Palmerové aj. - Z knižně vydaných studií o Wellesovi připomeňme monografii francouzského publicisty Maurice Bessyho, která vyšla 1965 i v českém překladu. 1970 vyšel nákladem Kalifornské univerzity v Berkeley kritický rozbor všech Wellesových filmů "The Films of Orson Welles" od Charlese Highama, 1973 vydal britský publicista Peter Cowie studii o Wellesovi "A Ribbon of Dreams" (Stužka snů).

in: Jaroslav Brož, Myrtil Frída: 666 profilů zahraničních režisérů (A-Z), Československý filmový ústav, Praha 1977